Partneři













23. září, 2017

Svátek má: Berta

 


Vlna a její vlastnosti

Jedním z nejstarších materiálů je čistá ovčí vlna. Vlněné vlákno má jedinečné vlastnosti. Základní stavební látkou vlny je keratin - nerozpustná bílkovina, z níž se také tvoří naše nehty a vlasy. Skládá se z tisíců šupinovitých buněk, které se překrývají jako tašky na střeše. Vytvářejí tak neproniknutelnou izolační hráz proti změnám teploty a chrání nejen před chladem, ale i před teplem z vnějšího prostředí. Jinou pozorovatelnou vlastností vlny je její hygroskopičnost. Je schopna pohlcovat vodu až do 50 procent své hmotnosti. Přitom zůstává na dotek suchá a vlhkosti se snadno zbaví, jakmile okolní prostředí přestane být mokré. Proto oděv z vlněné látky také výborně pohlcuje pot z těla a vypařuje ho do okolí. Pro srovnání: bavlna pohltí vodu jen do osmi procent své hmotnosti a syntetické vlákno jen do necelých tří procent. Vlna příznivě ovlivňuje spánek a celkovou relaxaci těla. Speciální technologie výroby ovčího rouna vytváří vynikající schopnost, která byla nazvána termínem "SUCHÉ TEPLO". To znamená, že si tělo udržuje svou teplotu a vůbec se nepotíte.

Vlna má blahodárný účinek na lidský organizmus.

Historie

Pružné a odolné vlákno ovčí vlny šatí lidstvo již přes deset tisíc let. Ovčí vlna má unikátní vlastnosti i široké možnosti využití. Žádnému jinému textilnímu materiálu se zatím ovčí vlnu nepodařilo nahradit. Hydroskopičnost jakožto významnou vlastnost vlny znaly a využívaly už mnohé starověké kultury. Číňané ve vlně uchovávali led za velkého tepla. Nomádi v pouštích Předního východu nechali na poušti do vlny nasáknout noční rosu a ráno z ní tuto cennou tekutinu ždímali. Navíc, když se z vlny vlhkost vypařuje, uvolňuje vlna teplo, což je vlastnost, kterou se dnešní textilní návrháři snaží využít v nových tkaninách. První textilní manufakturu, kde zpracovávali vlnu, založili Římané už v 50. letech n. l. ve Winchesteru.

Stříž

Ovce stříháme jednou za rok a to metodou rychlostříže elektrickými střihacími strojky. Ostřiháním jedné ovce získáme rouno, které váží čtyři až pět kilogramů. Vlna, kterou z našich oveček ostříháme je ve třídě 2, jemnost 26-32 µm, s délkou potní vlny 4,5 – 8,5 cm, ve stupnici klasifikovaná jako B-C. Vlna se liší podle toho, z které části těla pochází. Zkušený odborník dokáže ostříhat ovci za tři minuty a zopakovat tento úkon sto padesátkrát za pracovní den. Pro zajímavost, mistr světa v tomto oboru ( z Nového Zélandu) dokáže ostříhat 15 ovcí za 12,38 minut, čili v průměru 51 sekund na 1 ovci.

Zpracování

Ostříhaná ovčí vlna se ihned pere, protože ze srsti je třeba odstranit tuk a nečistoty. Je to důležitý proces. Čistá ovčí vlna má barvu slonové kosti. V továrnách pro zpracování vlny se vlna bělí, aby mohla přijmout jakýkoli barevný odstín, pak se rozvolňuje a urovnává a nakonec zpracovává jedním ze dvou odlišných způsobů. Jedním je mykání. Tento proces vlnu promění v tenký jednolitý plát. Ke spřádání se tento plát rozdělí na tenké proužky, které se třou, skrucují a vytahují, aby vytvořily nit. Krátká vlákna se mykají, z dlouhých se vyrábí nit zvaná česaná příze. Nitě z mykané příze jsou těžké a jejich vlákna jsou neuspořádaná. Látky z nich jsou na pohled hrubé a jejich povrch není celistvý. Druhým způsobem zpracování je česání, při němž se vlákna češou a krátká se oddělují od dlouhých. Při spřádání pak stroje urovnávají dlouhá vlákna jedním směrem. Nit, která vzniká, prochází několika stroji, až dosáhne požadované jemnosti.

V poslední době dochází k návratu ručního zpracovaní vlny, předení a spřádání zejména při rozšiřování ekologických forem hospodaření. Čistou a usušenou vlnu (obr.1) se zpracovává vyčesáváním - kramplováním, kdy vlnu pozbavíme všech nečistot (obr.2). Dle potřeby barvíme (obr.3) a spřádáme na kolovrátku (obr.4 a 5). Kolovrátek je jednoduché mechanické přádelnické zařízení, které slouží k tvorbě vlněné příze. Ručně předená vlákna se získávají na kolovratu kroucením a jako příze se navíjí na cívku, posazenou na vřeteně se šlapacím pohonem. Princip je podobný jako u šlapacího šicího stroje. Předení na kolovrátku představuje soukání z připraveného rouna, při němž se vlákna roztahují do požadované síly, současně se zkrucují a vzniklá příze se navíjí na cívku, nasazenou na nohou poháněném kolovrátku.

Nesmíme zapomenout ani na jednu z nejdůležitějších vlastností vlny: schopnosti zplstnatět. Plst se vyrábí valchováním. Šupinky, z nichž se skládá vlněné vlákno, se třením těsněji navzájem spojí, takže z nich vznikne látka mnohem hustší, soudržnější a těžší.

Římané plst používali na krunýře a mnohem později se z ní začaly zhotovovat klobouky, které nosili i zdejší horalé. Ti z plstě vyráběli i kalhoty (nogavice), pláště (gunia) a vesty (bruclik).

Gorolski kroj – plstěné kalhoty, kabát i klobouk.

Pro zajímavost - plst si vysoce cení i kočovníci ve Střední Asii. Vyrábějí z ní přikrývky na koně a velbloudy, a dokonce i stany, které je účinně chrání před zimou a dešťem. Plst se také široce používá v průmyslu a stejně jako u jiných výrobků z vlny se jejího úplného nahrazení umělými materiály jen tak nedočkáme. K tomu se váže i výtvarná technika plstění.

Využití vlny

Má jedinečné vlastnosti a proto má široké využití.

  • Používá se také jako izolace do srubových a roubených obvodových stěn. Ovčí vlna je jedinečným izolačním materiálem, který nepochází z kamene ani umělých či celulózových vláken, nýbrž z vláken bílkovinných. Díky jedinečnosti surových vláken ovčí vlny je i konečný produkt izolačním materiálem s jedinečnými stavebně-fyzikálními vlastnostmi. Další dobrou mechanickou vlastností vlny, je její schopnost zachovávat trvale pružnost. Což umožňuje použití i v obtížně přístupných místech. Její izolační vlastnosti chrání veškeré obytné prostory jak v létě před přehříváním, tak v zimě před promrzáním bez nutnosti přílišné masy stavebního materiálu. Zůstávají příjemně chladné a vzdušné. To vše má samozřejmě vliv na dobré prostorové klima. Ovčí vlna je materiál prodyšný. Nebrání tak přirozenému klimatizačnímu účinku.
  • Tepelnou vodivost všeobecně velice negativně ovlivňuje vlhkost. Výhodou ovčí vlny je její hygroskopičnost. Ovčí vlna reguluje vlhkost vzduchu v místnosti, díky schopnosti dle potřeby navázat na sebe vodu. Množství vody může dosáhnout 30 až 35% vlastní váhy bez ztráty izolačních vlastností. Přebytečná vlhkost je vstřebána přímo vlákny a může být následně zase uvolněna. Zároveň je ovčí vlna k vodě rezistentní. Po pohlcení vlhkosti si zachovává svůj objem.
  • Ovčí vlna má ještě jednu neopomenutelnou přednost - bílkovinná vlákna netvoří živnou půdu pro plísně. Proto také ovčí vlna nemusí být nijak proti plísním chráněna.
  • Ovčí vlna se používá i jako akustická izolace.
  • Při praní vlny se také získává vedlejší produkt široce používaný v kosmetice - lanolin.
  • Z ovčí vlny se také získává tolik v kosmetice důležitý keratin. Získaná jemně žlutá tekutina se používá v šampónech, maskách, kondicionérech, produktech pro konečnou úpravu a v celé řadě produktů pro péči o pleť.
  • V neposlední řadě je tady textilní průmysl kde má ovčí vlna a výrobky z ní široké a nepostradatelné zastoupení.

  • Produkty


    www.vlnenka.cz

    Skopové a jehněčí maso

    Charakteristika

    Skopové maso je světlé (cihlově) červené (u méně hodnotného až hnědočervené), pevné, jemně a krátce vláknité, slabě aromatické, charakteristické vůně a nasládlé chuti. Náleží mezi nejšťavnatější masa jatečných zvířat.

    Skopové maso je velmi vítanou změnou v jídelníčku. U nás však spotřeba skopového masa dosud nedosáhla ani 2 % z celkové spotřeby masa jatečných zvířat. Příčiny, proč spotřeba skopového masa u nás je tak nízká, jsou různé. Malý zájem konzumentů tkví jednak v nezvyklosti na chuť tohoto masa, jednak v nedostatečné znalosti jeho výživné a kulinářské hodnoty. V jiných státech se však jeho spotřeba téměř rovná spotřebě masa hovězího. V oblasti Balkánu, Indie, Kavkazu, Blízkého a Středního východu je nejčastěji užívaným druhem masa. Je oblíbené také v italské, francouzské, španělské či britské kuchyni.

    Jehněčí maso je maso pocházející z mladých kusů ve věku do šesti měsíců. Jehněčí maso má podobné vlastnosti jako maso skopové či kůzlečí. Jde o maso velmi kvalitní, vyrostlé v naprosté většině případů díky mateřskému mléku a čerstvé pastvě, tudíž velmi zdravé. Vyznačuje se typickou příchutí, která je však u masa jehněčího mnohem slabší, než u masa skopového.

    Tak jako u jiného masa i u skopového se jakost posuzuje podle stáří, prokrmenosti a zmasilosti zvířete. Nejlepší skopové maso je ze zvířat mladších, do 2 let. Nejchutnější je z mladých skopců. Kalorická hodnota jakostního skopového masa se téměř rovná kalorické hodnotě masa vepřového. Po biologické stránce je však mnohem hodnotnější.

    Jehněčí maso ve výživě

    K aktivnímu a zdravému způsobu života potřebuje každý člověk kromě jiného také příznivé složení nejdůležitějších živin. Jehněčí maso splňuje dnešní požadavky na zdravou a plnohodnotnou výživu svojí vysokou biologickou a dietetickou hodnotou, čili nízkotučné maso s vysokým obsahem bílkovin a jiných cenných látek. V mase jehňat a ovcí především těch, které se živí pastvou, se vyskytuje také, stejně jako v ovčím mléce, velmi cenná kyselina linolová, jenž má proti-rakovinové i zeštíhlující účinky. Výzkum prováděný v oblastech se silným zamořením půdy těžkými kovy ukázal, že látky obsaženy v půdě a pastvě se v jehněčím mase vyskytují jen více jak stonásobně méně. To vypovídá o schopnosti ovcí odfiltrovat škodliviny a zdraví prospěšné látky ponechat, protože maso obsahuje karoten a enzymy, které jsou obsaženy v rostlinách.

    Vyznačuje se, kromě své typické vůně a chuti, dobrou stravitelností, vysokým obsahem důležitých aminokyselin (8), vitamínů a minerálních látek. Díky svému složení se rovněž jehněčí maso doporučuje pří žlučníkových dietách, rovněž u diety při zvýšené hladině cholesterolu v krvi. Obecně je doporučováno kardiakům a to ještě asi nevíte, že se u nás říká "z barana do rána", protože afrodiziakální účinky jehněčího a skopového masa jsou mezi horaly dávno známé a mnohokrát ověřené. Jehněčí maso obsahuje dvakrát více železa než drůbeží a vepřové a šest krát více než ryby. Jak už jsme zmínili, ovlivňuje metabolismus cholesterolu, a tak plně vyhovuje současným trendům v gastronomii. Podle novozélandských údajů postačí 100 g jehněčího masa pokrýt doporučenou denní potřebu bílkovin z 30-40 %‚ zinku z 23 %, selenuvitamínu B 12 z 56 % (podporuje tvorbu červených krvinek a pomáhá předcházet anemii, důležitý také pro správný metabolizmus a nervový systém) a aminokyseliny niacinu z 27 % (důležitého pro udržování zdravé kůže, trávicího traktu a nervového systému), železa (je to velmi důležitý prvek ke tvorbě červených krvinek a ke správnému okysličování organizmu, u dětí velmi potřebný k rozvoji mozku, nezbytný je také v období těhotenství i kojení). Porovnání kalorické hodnoty a obsahu tuku s jinými druhy mas vypadá takto:

    Druh masa (100g) Kcal KJ Tuk v g
    jehněčí 220 921 13
    hovězí 283 1185 18
    vepřové 345 1444 21
    husí 364 1524 20

    Jehněčí a kůzlečí maso je stejně kvalitní jako telecí, je jemné, hodí se i k rychlé úpravě a i ve staročeských kuchařkách najdete návod na jehněčí nádivku v mnoha nejrůznějších úpravách jako pokrm určený k jarnímu svátečnímu stolu. Ale i skopovému masu dávají v mnoha zemích přednost před vepřovým či hovězím. Je k tornu mnoho důvodů: Jeho nutriční hodnota, velký obsah bílkovin (17,2 g ve 100g masa), ale i vysoký obsah vápníku, fosforu, železa, ale i vitamínu B1, B2 i dalších látek nezbytných ke zdravému lidskému růstu. Jehněčí a skopové vnitřnosti jsou poměrně vzácné, obyčejně se na trh nedostanou, avšak jsou vítanou pochoutkou chovatelů.

    Příprava masa

    Někdo vytýká skopovému jeho osobitou vůni, řekněme si hned, že je to především předsudek, protože naopak v mnoha zemích je skopové oblíbeno právě pro toto osobité aroma. Stačí si na ni zvyknout, chceme-li ji potlačit použijeme koření. Proto se tradičně upravuje s česnekem a bylinkami, například majoránkou, dobromyslí, tymiánem apod. Nejčastějším kořením k potlačení vůně skopového masa je však česnek, proto také ve vydaných kuchařských knihách, ve kterých je úprava skopového masa zastoupena jen skoupě, skopové maso na česneku téměř nikdy nechybí.

    Aby maso snáze měklo, nakládá se před úpravou do mořidel. Je to obvykle roztok vody s octem, může se použít také kysané mléko. Kyseliny obsažené v octě nebo mléku pomáhají uvolnit svalová vlákna. Do mořidla obyčejně dáváme přísady (cibuli, koření, zeleninu). Délka doby naložení masa je různá, obvykle stačí několik hodin.

    Skopové maso je nejchutnější, upravuje-li se odleželé jen krátkou dobu. Je-li uskladněno delší dobu, je nutno po odstranění přebytečného tuku je namočit alespoň na 15 minut do horké vody. Chceme-li ze skopového masa odstranit příznačný pach, odstraníme z něho před úpravou nejdříve přebytečný tuk a blány, pak maso natřeme česnekem rozetřeným se solí a necháme několik hodin v chladné místnosti odležet.

    Rozdělení skopového masa



    Zdroj: Internet

    Maso z kýty je vhodné k přípravě minutek, tj. přírodních řízků, závitků, apod., dále v celku k vaření, dušení a pečení. Upravuje se na česneku, na houbách, na zelenině, na smetaně apod. Je-li nutno kýtu vykostit, postupujeme tímto způsobem: Opatrnými řezy a vyloupnutím odstraníme nejdřív kost pánevní. Uvolněnou kost stehenní pak vykroutíme (vyšroubujeme) bez zbytečných zářezů do svaloviny. Vykostěnou kýtu očistíme od okrajových hrubých šlach. Hřbetní maso je stejně jako maso z kýty vhodné především k přípravě minutek, tj. žebírek nebo kotlet. Zadní část skopového hřbetu, k němuž je na spodní straně přirostlá svíčková a ledvina, je nejtučnější částí skopového masa. Můžeme ji dusit nebo péct. Skopová svíčková se výborně hodí k přípravě minutek. Upravujeme z ní řezy a bifteky stejným způsobem jako z hovězí svíčkové. Maso z plecka (vykostěné) se může vařit, dusit nebo péct. Vykostěné plecko můžeme také svinout, motouzem ovázat a péci na česneku jako kýtu. (Vykostěné a pevně svinuté se po tepelné úpravě lépe porcuje). Dále je vhodné k přípravě perkeltu, ragú, rizota, apod. Dá se upravovat také na divoko. Skopová šrůtka, bok a krk jsou vhodné na vaření i dušení. Užíváme ho hlavně k přípravě guláše, mleté k přípravě čevapčiči. Hrudí, částečně vykostěné, můžeme nadívat a péci stejně jako telecí hrudí nadívané, nebo vařit a dusit. Skopové droby přicházejí na trh jen ojediněle, neboť příznačný pach a příchuť se u nich projevuje ještě pronikavěji, než u skopového masa. Přesto však jsou z některých spotřebitelů v oblibě. Skopový tuk – lůj – je bílý a pro vysoký bod tání těžce stravitelný. K přímému použití se nehodí. Rozškvařený se však hodí na jíšky, při pečení pod skopová masa apod. Jehněčí tuk je ale z pohledu přínosu pro organizmus spíše pozitivní. Ačkoliv je živočišného původu a osahuje 1/3 nežádoucích nasycených mastných kyselin, přesto zvláště u jehňat živených pastvou obsahuje v porovnání s jinými druhy jatečných zvířat více omega 3.

    V zemích s tradicí konzumace jehněčího masa, zvláště pak na Novém Zélandě, jsou techniky a způsoby bouráni jatečných trupů velmi propracované a proto jsou při kuchyňské úpravě minimální ztráty.

    Pro kuchyňskou úpravu používáme pouze maso řádně vyzrálé, neboť jen u takového masa je zaručená jeho šťavnatost, křehkost, chuť a vůně. Možnosti kuchyňské úpravy jsou nepřeberné, vyžadují však zručnost a znalost způsobů různých řezů. Právě úroveň nabídky kuchyňsky opracovaného jehněčího masa je v našich obchodech, ve srovnání se západními sousedy, bohužel žalostná a určitě se velkou měrou podílí na zatím malé poptávce po jehněčím mase.

    Zdroj: Internet

    „Baranina“ a náš region

    V dnešní době se klade větší důraz, než dřív na regionální potraviny a ty, u kterých známe jejich původ. Také na potraviny, které jsou z našeho kraje a podporují tak zdejší produkci. Bezesporu tato podpora také přispívá k hospodářské samostatnosti naší země. Konzumace skopového a jehněčího masa je prospěšná nejen pro naše chuťové buňky a zdraví, ale také podporuje chov ovcí, který má u nás na Těšínském Slezsku dlouhou tradici a patří ke koloritu našeho regionu. Dát si k obědu poctivé maso, které vyrostlo v našem kraji, paseno na našich loukách, je i pro nás mnohem prospěšnější, než maso z neznámých zahraničních velkochovů, cestující k nám přes půl zeměkoule, krmeno kdo ví čím.

    Zdroj: Internet

    DOBROU CHUŤ!

Aktuality
PRODEJ OVČÍHO MLÉKA
22.03.17
ze dvora zobrazit
Jaro je tu ?!
28.02.17
jehňátka plemene Lacaune zobrazit
Konečně hotovo!
28.02.17
Nový ovčín zobrazit
Pozdrav z Farmy
20.12.16
Novinky zobrazit
© 2012-2014 beskydskeovce.cz | powered by Siwiec Design